Nejupřímnější a nejefektnější způsob vyzdvižení kvalit člověka a
jeho práce je prostá a zdánlivě obyčejná pochvala. Tato kouzelná formulka
dokáže pohnout Zemí. Nevěříte?

Pochvala může mít několik
podob:
- Verbální (slovní) – „Ten oběd se ti
moc povedl.“ „Dnes Ti to moc sluší.“ „Ten tvůj návrh je převratný.“
- Neverbální (gesta) – úsměv, objetí,
potlesk, poplácání po zádech, zvednutý palec
- Peněžitá, nebo hmotná odměna
– prémie, medaile, čestné uznání, akademický titul
Jak vlastně pochvala funguje?
Zkusme se vrátit do dětství a vzpomeňme si na nějaký okamžik, kdy jsme byli
svými rodiči pochváleni. Vybavuje se nám ta čistá radost, až euforie
z uznání našich „autorit“. Vnímáme, jak ten pocit pro nás byl nejvíc, co
jsme mohli v tu chvíli dostat? Podobně si můžeme vybavit opravdu upřímnou
pochvalu našeho nadřízeného, kdy vyzdvihl naši práci? Co to s člověkem
dělá?
V prvním okamžiku je to odměna, která potvrzuje naše
schopnosti, a která především nás přesvědčuje o našich kvalitách a zvyšuje naši
sebedůvěru. O takovéto okamžiky se později často opírá naše sebevědomí. Druhým
aspektem pochvaly je motivace
k zvyšování našich úspěchů, a to především zase v našem vnímání sebe
sama. Poslední dopad pochvaly, který jsem vypozoroval, je určitý závazek, který nám nedovoluje polevit a
který následně slouží jako kontrola úrovně našich výsledků (na pochvalu se
dobře zvyká).
Motivace pochvalou je jeden
z nejsilnějších impulzů k udržení a dalšímu zlepšování výkonu, a to
ať už v zaměstnání, v partnerství, nebo při výchově dětí. Tento
aspekt se často přehlíží a ve vzájemné komunikaci výrazně převažuje prvek
kritiky. Součástí takové pochvaly může být i malý dárek, případně jiná
maličkost, která slovní vyjádření vhodně doplní.
Jak „uvařit“ pochvalu:
-
Chvalme upřímně a od srdce; nikdy nechvalme účelově a jen „na oko“
-
Nenadsazujme zásluhy chváleného; chvalme bez přehánění; mohlo by dojít
k zesměšnění chváleného, mohl by se stát terčem posměchu (a následně i vy)
-
Požijme pro pochvalu správná a jasná slova; nebalme pochvalu do tisíce
pochvalných zpěvů; nepoužívejme strojený tón; buďme upřímní
-
Neudělejme z chválení pevnou tradici; pochvala by měla překvapit a potěšit
-
Nezapomeňme pochvalou motivovat
-
Pochvala by měla následovat bezprostředně po výkonu, který hodnotíme
-
Snažme se najít důvod k pochvale postupně u všech ve skupině; nevytvářejme
nevhodným vyzdvihováním primány, nebo outsidery
- Buďme vnímaví, někteří lidé mají problém pochvalu přijmout;
nestresujme nesmělého člověka dlouhými okázalými projevy díků; chvalme taktně
Někteří z nás nemají
přirozené vlohy chválit, protože se sami s pochvalou ve svém životě
setkávali zřídka. S touto skutečností jde většinou ruku v ruce i
neschopnost pochvalu přijmout (ale o tom později). Každopádně je nezbytné, se
tomuto umění naučit, protože lidé ji k životu a udržení si životní pohody
občas potřebují. Například u dítěte, které vám přinese obrázek, ve kterém tak
tak poznáte, která strana je horní a která dolní, byste neměli použít kritiku,
ale naopak motivující pochvalu. Může totiž u dítěte velmi snadno dojít
k vytvoření si programu, který mu po zbytek života bude říkat, že malovat
neumí, a nikdy nebude. Těchto získaných „pravd“ se člověk velmi těžko následně
zbavuje.
Proč nedokážeme chválit
-
v našem předchozím životě jsme nebyli často chváleni
-
zažili jsme na vlastní kůži ve spojitosti s pochvalou nějaký negativní
pocit, a tím pádem i celá pochvala pro nás není pozitivní
-
byli jsme utvářeni prostředím, kde dělat věci správně a dokonale je
automatické, a za to přece není potřeba chválit; znevažování pochvaly a stavění
ji mimo dosah
- máme zažitý model, že pochvala je oprávněná pouze v případě
vysoce mimořádného výkonu; nesmí se s ní plýtvat
Lepší je výčitka od chytřejšího, než pochvala od hloupějšího. (Marcus Aurelius)
Strach z pochvaly
Často se stává že, neumíme
pochvalu přijmout, neumíme se k ní postavit a nevíme jaký k ní
zaujmout postoj. Přitom, pokud je to pochvala upřímná a zasloužená, je to jedna
z nejjednodušších a nejpříjemnějších věcí na světě. V okamžiku, kdy
negativní pocity (emoce) nám brání ve vychutnání si okamžiku uznání, toto
hodnocení pro nás nemá žádný význam. Pochvalu si tak nepřipustíme. Současně
s ní si do života nevpustíme ani její dopady – vnímání zasloužené odměny,
zvýšení sebevědomí, motivaci.
Mezi důvody, proč nám může být
pochvala nepříjemná, patří:
-
stud z přijímání veřejného hodnocení
-
vnímání pochvaly jako trapné
-
předpoklad, že po pochvale přijde pád
-
strach, že po pochvale bude následovat vyšší požadavek na výkon
-
strach ze závisti, případně narážek ostatních v kolektivu
- předpoklad že za pochvalu si „nic nekoupím“
Odmítnutím chvály je přání být chválen dvakrát. (Francois Duc de
la Rochefoucauld)
Jak přijmout pochvalu
-
upřímnou pochvalu si pusťme k sobě; posilme si sebevědomí; nechme se
motivovat k dalším úspěchům
-
neodmítejme ji, neznevažujme její hodnotu a význam (to nestojí za řeč; to by
dokázal každý; to se ti jen zdá)
-
když máme pochyby o pochvale, řekněme to hned (neznevažujme pochvalu s odstupem
času; když máme pocit, že není upřímná, poukažte na fakt, že za pochvalou
vidíte skrytý cíl hodnotitele; když si myslíte, že by měl být
v souvislosti s vaším hodnocením pochválen ještě někdo, navrhněte to)
-
chovejme se přirozeně (dívejme se druhému do očí; nebojte se popsat své pocity;
udržme soulad slov s neverbálním projevem)
-
za pochvalu poděkujte, ale nepřehánějte to
Doufám, že ve vašem životě bude pochval přibývat a věřím, že si je
dokážete lépe užít.
D.H.
Žádné komentáře:
Okomentovat