POMLUVY zvládáme s nadhledem

POMLUVY

V komunikaci budeme těžko hledat účinnější a záludnější techniku znevážení člověka. Přitom jde o zrcadlo, které si nastavuje sám útočník. Jak získat sílu a nadhled před nepravdivými a útočnými fámami, které se kolem šíří? Jak v sobě najít odvahu se pomluvě jasně postavit? Zkusme to…

Jak pomluva vzniká

- díky nedokonalé paměti; náš mozek ve snaze zapamatovat si maximum podnětů, které registruje, část informací, které vyhodnotí jako nedůležité, odsune; díky tomu může dojít k neúmyslnému zkreslení podstaty informace.

- díky snaze autora pomluvy získat nefér způsobem převahu, náskok, pozornost

- díky dlouhému řetězu mezi autorem sdělení a konečným příjemcem; informace se po cestě často ohladí, ztratí přesné obrysy a často přijde úplně nová informace (slovní fotbal)

Pomluva je jeden z nejčastějších způsobů znevážení člověka. Jejím základním rysem je, že pracuje jen s představou. Většinou není založena na skutečnostech, nebo jen na části, která je vytržena z kontextu. Člověk, který vypustí pomluvu, vytvoří hypotézu, konstrukci, která pro něj má společenský přínos. Síla pomluvy se opírá o lidskou potřebu vše kolem nás stále hodnotit. Proto je vytvoření a šíření takovýchto fám tak jednoduché.

Terčem pomluvy se může stát téměř kdokoliv. Častěji je ale útokem pomluvy postižen introvert, který o sobě vše neříká. Stává se častým cílem pomluv ostatních, kteří jsou zvědaví a tak si vytváří domněnky založené na útržcích informací a lecos si přikrášlí. Výrazný extrovert naopak „provokuje“ svou otevřeností a snahou být vidět, což je vnímáno negativně a zakládá řetěz pomlouvačných konstrukcí.

Při vzniku domněnky většinou nejde o pomlouvaného, ale o toho, kdo pomluvu odstartoval. Ten si totiž pomocí pomluvy snaží zvýšit postavení ve skupině (snižuje hodnotu pomlouvaného pod svou úroveň), snaží se snáze začlenit a stát se zajímavým, řeší tím svou závist/žárlivost a absenci vlastní sebedůvěry. Proto v případě vzniku pomluv zkusme zjistit, kdo je vypustil. Ten má většinou problém uvnitř sebe a navenek se přetvařuje.

Často sami nejsme tvůrci pomluv, ani jejich obětmi, ale jsme součástí řetězu takto zkreslených a nepravdivých informací. Tímto našim zatříděním se stáváme účastníky/spoluviníky problému, který pomluva může napáchat. Zkusme se nenechat strhnout kolektivním hladem po zaručených informacích a pikantních detailech. Položme si otázku, jestli šíření těchto informací někomu pomůže, a hlavně: Jestli šíření těchto informací neublíží dotyčnému člověku.

Pokud jsme účastni pomlouvání někoho, nebojme se na to upozornit. Pojmenujme jasně šíření takových nepravdivých a zavádějících informací společně a poukažme na možný dopad, který toto nefér chování může mít. Pokud není možné aktivně šíření pomluv zastavit, alespoň se ho neúčastněme. Dost lidí toto chování dokáže motivovat a pole spoluhráčů manipulátora prořídne.

Uvědomme si, že člověk, který v naší společnosti pomlouvá někoho dalšího, nebude mít problém pomluvit nás, až ve společnosti nebudeme. Dřív nebo později se takový člověk sám ze společnosti vyloučí, protože autorství pomluv opakovaně nezatají. Díky tomu ho okolí odstřihne od důvěrných informací. Proto si takovíto lidé často vytváří nové a nové okruhy známých. Lidé tohoto typu často nemívají mnoho opravdových kamarádů. Jak už bylo psáno, problém je v nich, proto změnou prostředí problém nezmizí.

Dopad vyřčeného slova má obrovskou sílu.

Když máme pocit, že jsme se stali terčem pomluvy, když za našimi zády kolují fámy, máme dvě možnosti.

Zaprvé pomluvu přejít a neřešit ji. To je způsob reálný pouze v případě neškodné pomluvy, která máte pocit že Vás neohrožuje. Reagujete s nadhledem a humorem.

V okamžiku, kdy ale pomluva není příjemná a pasivní přístup by ji naopak rozdmýchal, nebo v případě že je natolik nepříjemná, že ji nemůžete nechat být – potom se autorovi postavte přímo a co nejdřív s jasnou otázkou. Neignorujte takový útok. Zaduste ho hned v zárodku a nenechte ji rozhořet. Když budeme pomluvu vyvracet zdlouhavě, dlouho a nejasně, dáváme ji svou energii, kterou ji udržujeme při životě.

Pomluvy mají obrovskou moc, protože v nás vyvolávají silně negativní emoce bezmoci, ztráty důstojnosti, ponížení, vydání ostatním všanc. Pomluvy vytváří nepřátelství.

 

MOŽNÉ CÍLE POMLUV:

Stmelení skupiny

Například při poradě v zaměstnání chce dotyčný prosadit svůj agresivní způsob řešení. Proto vytvoří imaginárního konkurenta (společného nepřítele), který v případě pasivního postupu v konkurenční společnosti naprosto nefungoval. Tím podpoří své postoje. (Obrana: chtějme důkaz a otázkami konkretizujme, jestli je přirovnání reálné).

Zapadnutí do skupiny, zvýšení svého postavení

Při večerním posezení s přáteli se všichni nelichotivě baví o někom, kdo není přítomný. Autor pomluvy vymyslí, nebo si jen přikrášlí, zkušenost s pomlouvaným člověkem, kdy ho morálně převýšil. Tím se snaží posílit svou pozici ve skupině. (Obrana: pomocí otázek chtějme znát detaily; když odhalíme nejasnosti, diplomaticky na ně upozorněme).

Vytvoření argumentů pro vyloučení člověka

V případě, že se ve společnosti vybírá dodavatel na nějaké zboží a autor pomluvy má svůj typ, snaží se ostatní uchazeče očerňovat. To může řešit vymyšlenými argumenty, nebo kriterii, která pro tento výběr nejsou podstatná. (Obrana: chtějme důkaz tvrzení, trvejme na důkladném a jasném porovnání, odmítněme nepodstatné námitky)

Ospravedlnění svých činů, umlčení svých výčitek

Když se dítě vrátí ze školy s poznámkou, na svou obhajobu si vymyslí, že poznámek, a horších, ten den dostala ještě spousta žáků. Nebo říká, že ho kamarádi navedli a on to chudák odnesl. (Obrana: nepřipustit srovnávání problému s problémy jiných, oddělit a vyřešit jen ten jeho)

Posílení sebedůvěry

Lidský mozek, po dostatečně dlouhém přesvědčování, uvěří své pravdě. Toho využívá další způsob tvorby pomluv. Tento typ pomluv si vytváří třeba žáci, kdy mají pocit, že si na ně „zasedl“ učitel. Začne si vytvářet pomocné „berličky“ – vysvětlení, proč s ním nemůže vyjít. Z toho vyplývá vznik zkresleného obrazu vyučujícího, který může být přenesen na rodiče a spolužáky. Přitom za vším je nereálný pohled na své jednání. (Obrana: pomocí otázek chtějme znát detaily, případně chování k ostatní spolužákům)

Nejúčinnější způsoby obrany proti pomluvám

-        Pomluvy zarazit metodicky, s chladnou hlavou. Ne impulsivně a hněvivě. To bude mít většinou opačný účinek.

-        Zlehčit narážky, nebo je vyhnat do absurdna.

-        Promluvit si s autorem pomluv (když si jsme jistí, že to je on) přímo a jasně. Sdělit mu vaše pocity. Většinou je mu to trapné. Krajní možnost je toto realizovat za přítomnosti svědků, kteří jsou nestranní, féroví.

-        Jako poslední možnost je vše probrat se šéfem, protože by vše mohlo vyústit v šikanu.

-        Posilovat a zvyšovat své sebevědomí

-        Odpustit pomlouvající osobě

Základem zvládání pomluv je uvědomnění si toho, že nemusíme akceptovat hodnocení někoho jiného. Důležité pro nás je, jak se cítíme my sami. Sami sobě jsme nejpřísnějším kritikem. Měli bychom se přijnout i s chybami, které děláme všichni. Nepouštějme si pomluvy k tělu.

D.H.