POMLUVY
V komunikaci
budeme těžko hledat účinnější a záludnější techniku znevážení člověka. Přitom
jde o zrcadlo, které si nastavuje sám útočník. Jak získat sílu a nadhled před
nepravdivými a útočnými fámami, které se kolem šíří? Jak v sobě najít odvahu
se pomluvě jasně postavit? Zkusme to…
Jak
pomluva vzniká
- díky nedokonalé paměti; náš mozek ve snaze zapamatovat si
maximum podnětů, které registruje, část informací, které vyhodnotí jako
nedůležité, odsune; díky tomu může dojít k neúmyslnému zkreslení podstaty
informace.
- díky snaze autora pomluvy získat nefér způsobem převahu, náskok,
pozornost
- díky dlouhému řetězu mezi autorem sdělení a konečným příjemcem;
informace se po cestě často ohladí, ztratí přesné obrysy a často přijde úplně
nová informace (slovní fotbal)
Pomluva
je jeden z nejčastějších způsobů znevážení člověka. Jejím základním rysem je, že pracuje jen s představou. Většinou není
založena na skutečnostech, nebo jen na části, která je vytržena z kontextu.
Člověk, který vypustí pomluvu, vytvoří hypotézu, konstrukci, která pro něj má
společenský přínos. Síla pomluvy se opírá o lidskou potřebu vše kolem nás stále
hodnotit. Proto je vytvoření a šíření takovýchto fám tak jednoduché.
Terčem pomluvy se může stát téměř kdokoliv. Častěji
je ale útokem pomluvy postižen introvert, který o sobě vše neříká. Stává se
častým cílem pomluv ostatních, kteří jsou zvědaví a tak si vytváří domněnky
založené na útržcích informací a lecos si přikrášlí. Výrazný extrovert naopak
„provokuje“ svou otevřeností a snahou být vidět, což je vnímáno negativně a
zakládá řetěz pomlouvačných konstrukcí.
Při vzniku domněnky většinou nejde o pomlouvaného,
ale o toho, kdo pomluvu odstartoval. Ten si totiž pomocí pomluvy snaží zvýšit
postavení ve skupině (snižuje hodnotu pomlouvaného pod svou úroveň), snaží
se snáze začlenit a stát se zajímavým, řeší tím svou
závist/žárlivost a absenci vlastní sebedůvěry. Proto v případě vzniku
pomluv zkusme zjistit, kdo je vypustil. Ten má většinou problém uvnitř sebe a
navenek se přetvařuje.
Často sami nejsme tvůrci pomluv, ani jejich obětmi,
ale jsme součástí řetězu takto zkreslených a nepravdivých informací. Tímto
našim zatříděním se stáváme účastníky/spoluviníky problému, který pomluva může
napáchat. Zkusme se nenechat strhnout kolektivním hladem po zaručených informacích
a pikantních detailech. Položme si otázku, jestli šíření těchto informací
někomu pomůže, a hlavně: Jestli šíření těchto informací neublíží dotyčnému
člověku.
Pokud jsme účastni pomlouvání někoho, nebojme se na
to upozornit. Pojmenujme jasně šíření takových nepravdivých a zavádějících
informací společně a poukažme na možný dopad, který toto nefér chování může
mít. Pokud není možné aktivně šíření pomluv zastavit, alespoň se ho
neúčastněme. Dost lidí toto chování dokáže motivovat a pole spoluhráčů
manipulátora prořídne.
Uvědomme si, že člověk, který v naší
společnosti pomlouvá někoho dalšího, nebude mít problém pomluvit nás, až ve
společnosti nebudeme. Dřív nebo později se takový člověk sám ze společnosti
vyloučí, protože autorství pomluv opakovaně nezatají. Díky tomu ho okolí
odstřihne od důvěrných informací. Proto si takovíto lidé často vytváří nové a
nové okruhy známých. Lidé tohoto typu často nemívají mnoho opravdových
kamarádů. Jak už bylo psáno, problém je v nich, proto změnou prostředí
problém nezmizí.
Dopad
vyřčeného slova má obrovskou sílu.
Když máme pocit, že jsme se stali terčem pomluvy,
když za našimi zády kolují fámy, máme dvě možnosti.
Zaprvé pomluvu přejít a neřešit ji. To je způsob
reálný pouze v případě neškodné pomluvy, která máte pocit že Vás neohrožuje.
Reagujete s nadhledem a humorem.
V okamžiku, kdy ale pomluva není příjemná a
pasivní přístup by ji naopak rozdmýchal, nebo v případě že je natolik
nepříjemná, že ji nemůžete nechat být – potom se autorovi postavte přímo a
co nejdřív s jasnou otázkou. Neignorujte takový útok. Zaduste ho hned
v zárodku a nenechte ji rozhořet. Když budeme pomluvu vyvracet zdlouhavě,
dlouho a nejasně, dáváme ji svou energii, kterou ji udržujeme při životě.
Pomluvy mají obrovskou moc, protože v nás vyvolávají
silně negativní emoce bezmoci, ztráty důstojnosti, ponížení, vydání ostatním
všanc. Pomluvy vytváří nepřátelství.
MOŽNÉ CÍLE POMLUV:
Stmelení
skupiny
Například při poradě v zaměstnání chce dotyčný
prosadit svůj agresivní způsob řešení. Proto vytvoří imaginárního konkurenta
(společného nepřítele), který v případě pasivního postupu v konkurenční
společnosti naprosto nefungoval. Tím podpoří své postoje. (Obrana: chtějme
důkaz a otázkami konkretizujme, jestli je přirovnání reálné).
Zapadnutí
do skupiny, zvýšení svého postavení
Při večerním posezení s přáteli se všichni
nelichotivě baví o někom, kdo není přítomný. Autor pomluvy vymyslí, nebo si jen
přikrášlí, zkušenost s pomlouvaným člověkem, kdy ho morálně převýšil. Tím
se snaží posílit svou pozici ve skupině. (Obrana: pomocí otázek chtějme znát
detaily; když odhalíme nejasnosti, diplomaticky na ně upozorněme).
Vytvoření
argumentů pro vyloučení člověka
V případě, že se ve společnosti vybírá
dodavatel na nějaké zboží a autor pomluvy má svůj typ, snaží se ostatní
uchazeče očerňovat. To může řešit vymyšlenými argumenty, nebo kriterii, která
pro tento výběr nejsou podstatná. (Obrana: chtějme důkaz tvrzení, trvejme na
důkladném a jasném porovnání, odmítněme nepodstatné námitky)
Ospravedlnění
svých činů, umlčení svých výčitek
Když se dítě vrátí ze školy s poznámkou, na
svou obhajobu si vymyslí, že poznámek, a horších, ten den dostala ještě spousta
žáků. Nebo říká, že ho kamarádi navedli a on to chudák odnesl. (Obrana:
nepřipustit srovnávání problému s problémy jiných, oddělit a vyřešit jen
ten jeho)
Posílení
sebedůvěry
Lidský mozek, po dostatečně dlouhém přesvědčování,
uvěří své pravdě. Toho využívá další způsob tvorby pomluv. Tento typ pomluv si
vytváří třeba žáci, kdy mají pocit, že si na ně „zasedl“ učitel. Začne si
vytvářet pomocné „berličky“ – vysvětlení, proč s ním nemůže vyjít. Z toho
vyplývá vznik zkresleného obrazu vyučujícího, který může být přenesen na rodiče
a spolužáky. Přitom za vším je nereálný pohled na své jednání. (Obrana: pomocí
otázek chtějme znát detaily, případně chování k ostatní spolužákům)
Nejúčinnější
způsoby obrany proti pomluvám
-
Pomluvy zarazit
metodicky, s chladnou hlavou. Ne impulsivně a hněvivě. To bude mít
většinou opačný účinek.
-
Zlehčit narážky,
nebo je vyhnat do absurdna.
-
Promluvit si
s autorem pomluv (když si jsme jistí, že to je on) přímo a jasně. Sdělit
mu vaše pocity. Většinou je mu to trapné. Krajní možnost je toto realizovat za
přítomnosti svědků, kteří jsou nestranní, féroví.
-
Jako poslední
možnost je vše probrat se šéfem, protože by vše mohlo vyústit v šikanu.
-
Posilovat a zvyšovat
své sebevědomí
-
Odpustit
pomlouvající osobě
Základem zvládání pomluv je uvědomnění si toho, že nemusíme akceptovat hodnocení někoho jiného. Důležité pro nás je, jak se cítíme my sami. Sami sobě jsme nejpřísnějším kritikem. Měli bychom se přijnout i s chybami, které děláme všichni. Nepouštějme si pomluvy k tělu.
D.H.