KRITIZUJME
S NADHLEDEM
Chcete poznat způsob, jak podat kritiku za kterou vám poděkují?
Chcete dokázat ohodnotit, bez špatného svědomí že ublížíte, i blízkého člověka?
Zkuste aplikovat následující tipy.
Nemalou část svého profesního
života jsem zastával pracovní pozice, jejichž jednou z náplní bylo
hodnocení lidí a s tím spojená nutnost čas od času kritizovat. Zpětně
vnímám, jak těžké může být pro člověka vznášet kritiku, která má být
konstruktivní, motivační, férová bez zbytečných emočních výlevů a přitom přímá
a jasná. Umění podat kritiku férově vám zajistí u komunikačního partnera
uznání, i když většinou až po nějakém čase.
Kde se vlastně bere nutkání
člověka kritizovat? Teď na chvíli odbočme od případů, kdy je kritika vyžadována
vývojem situace (hodnocením úkolu). Představme si kolikrát za den náš mozek má
tendenci hodnotit a porovnávat vše kolem nás. Stále srovnáváme a nějaký vnitřní
hlas nás nutí se jasně vymezovat proti všemu, co kolem sebe vidíme. Byli jsme
vychováni v prostředí, které mělo jako hlavní výchovnou metodu srovnávání
a hodnocení. Zkusme si během jednoho dne uvědomovat kolikrát, a jak nepodstatné
věci kolem nás kritizujeme. Naše podvědomí je zaměstnáváno touto srovnávací
hrou a troufám si říct, že to tím pádem má zpětný dopad na naše myšlení.
Představa, že kritika je špatná,
a že nám do života nepatří, je ale zásadně mylná. Jde jen o to, jak a co má
kritika způsobit. Bez občasných negativních postojů by náš život nebyl úplný a
před spoustou problémů bychom tímto způsobem jen zavírali oči. Tím problém nevyřešíme,
jen odsuneme, ale podstata zůstane nevyřešena. Proto se na kritiku nedívejme
jako na něco zapovězeného, co nás není hodno. A už vůbec nespoléhejme na možnost,
že to za nás vyřeší někdo jiný, nebo v horším případě, že se to vyřeší
samo.
Já jsem během jednoho dne
pozoroval u lidí kolem sebe, kolik nevyžádaných hodnocení a následných kritik
museli zvládnout, a věřte, že to bylo neuvěřitelné množství. Ráno po příchodu
do kanceláře kolega kritizoval zápach spolucestujícího městské hromadné dopravy.
Kolegyně musela „vytrpět“ dlouhou frontu u pokladen místního supermarketu.
Obchodní partner se cestou na schůzku zdržel v dopravní zácpě. Po příchodu
z práce manželka spílala průtrži mračen, která ji zmáčela. Všechna uvedená
hodnocení a z nich vycházející záplava kritiky jsou s odstupem času více
či méně únavná. Co je spouštěcím okamžikem vzniku kritiky a tím i negativního
vnímání daného stavu? Jsme to jen my.
Všechny uvedené situace jsme nemohli předvídat, ani s předstihem ovlivnit.
V okamžiku, kdy jsme se v nich ocitli, nebylo v našich silách je
okamžitě změnit. Vše je jen na nás a naší touze hodnotit, kritizovat,
porovnávat. Zkusme přijmout bez zbytečného vymezování skutečnost, kterou stejně
nezměníme.
Chtěl bych mít dost síly, abych změnil to, co změnit mohu; dost pokory,
abych se smířil s tím, co změnit nemohu; a dost moudrosti abych to od sebe
rozpoznal.
Ale zpátky ke kritice
opodstatněné. V devadesátých letech minulého století byl Johnem Gottmanem
v USA realizován průzkum, který měl odhalit, jaký dopad má kritika na
mezilidské vztahy. Výzkum odhalil ideální poměr mezi počtem pochval a kritik,
který zajišťuje komfort obou komunikačních partnerů, a kdy nedochází
k utlačování, nebo naopak k „pochlebování“. Tento poměr je 5:1
(pochvala : kritika). Dlouhodobě je potřeba pětkrát pochválit, aby jedna
kritika neudělala „škodu“. Pokud je pochvaly méně, vztahy trpí, důvěra se
snižuje, objevuje se bránění, žárlení, podezřívavost a je pouze otázkou času,
kdy se jeden z manželů přestěhuje do jiného pokoje, nebo dokonce vymění
partnera.
Než začneme kritizovat
Než začneme kritiku, měli bychom si položit následující otázky:
-
Je nutné vznést kritiku, stojí problém za to?
-
Mám všechny informace, abych mohl hodnotit?
-
Nejsem v této věci zaujatý? (není kritikou maskován jiný záměr)
- Nemám na chybě část své viny a kritikou přecházím do protiútoku, aby
má viny zůstala skryta?
Jak udělat kritiku příjemnější
V první řadě musíme mít na
zřeteli, co kritikou sledujeme. Konečným výsledkem by mělo být pochopení
kritizovaného, v čem je problém, způsob jeho vyřešení a návrh opatření,
aby k problému dále nedocházelo. Je vhodné se vžít do role kritizovaného a
představit si jeho reakci. To nám pomůže v přípravě vhodných argumentů a
odpovědí na jeho námitky.
Aby nebyla kritika vnímána jako
útok, ale spíše jako připomenutí, nebo i odhalení nevnímaných problémů, je
dobré k ní přistupovat s rozmyslem a pokusit při ní zohlednit tyto
prvky:
- Volba místa – je obecně
známo, že kritizovat bychom měli mezi čtyřma očima, oproti pochvale, která by
měla být udělena ve skupině; není vhodné, aby při kritice seděl šéf ve svém
koženém křesle na vyvýšeném stupínku za svým dubovým stolem a podřízený
postával na chladné podlaze a ještě čekal, než nadřízený dokončí telefonní
hovor (ideální je stav, kdy oba sedí/stojí a jejich role jsou v okamžiku
kritiky vyrovnané – nekritizujeme člověka, ale chybu, které se dopustil)
- Zaměřme se na problém –
nekritizujme člověka („Vy jste úplný diletant. Udělal jste ten výrobek
kratší.“); daný problém neznamená, že člověk je diletant, pouze že daný úkol
nezvládl dokonale (navíc se může ukázat, že problém je systémový
v předávání informací ve výrobě); při kritice se stále držme tématu a
jádra hodnocení; neodbíhejme a nevrstveme na člověka všechny jeho předešlé
chyby
- Zdůrazněme, čeho si na
kritizovaném vážíme – je dobré, aby než zabředneme do hodnocení, jsme dali
najevo, že si komunikačního partnera vážíme pro jeho vlastnosti (preciznost,
detailnost). Tímto způsobem v člověku nevytvoříme pocit, že je neschopný,
že jste si na něj „zasedli“, že ať udělá cokoliv, nikdy to nebude dost. Je také
možné, že kritika se týká jen části úkolu, jehož další segmenty byly provedeny
výborně. V tomto případě je vhodné
vyzvednout zásluhy kritizovaného na těchto částech.
- Kritika znamená, co je potřeba
zlepšit – samotnou kritiku podáváme jasně, objektivně, bez velkých emocí a
pokud možno krátce. Všechny nedostatky by měly být jasně definovány, měli
bychom si ověřit, že dotyčný vše pochopil. Zásadně se vyvarujme ironie, narážek
a přehánění.
- Nenechme se unést emocemi –
Je především na nás, abychom dokázali tyto nelehké situace zvládnout a
nedovolit, aby jednání přesáhlo meze slušnosti. Nedovolme, aby reakce
kritizovaného nás dokázali vyvézt z klidu a nadhledu. Nikdy nepoužívejte
věty typu „…já jsem šéf a já mám pravdu…“. Buďte trpěliví.
- Dejme prostor na vyjádření,
dejme šanci dohodě – Nechme komunikačního partnera se k celé věci
vyjádřit a dejme mu prostor na obhájení svých pohledů. Na konci byste se měli
rozejít v dobrém, s dohodou na nápravě a zajištění, aby se tato
situace neopakovala. Je vhodné celý problém shrnout a končit optimisticky.
PŘÍKLAD:
Kritizuje nadřízený člena svého
týmu, který mu neodevzdal kalkulaci pro jeho jednání s klientem:
„Jiří, rád bych s vámi probral ten
problém s kalkulací.“ (primárně se
nemluví o kritice)
„Vím, že jste na té zakázce odvedli kus
dobré práce a vnímám i vaše nasazení při řešení problémů.“ (uznání kvalit a zásluh na projektu)
„Pravda ale je, že díky neodevzdání nabídky
nám byl teď další termín nabídnut až za měsíc.“ (informace o důsledku pochybení na celou společnost)
„Byli jsme dohodnuti, že nabídku mi předáš
do pondělního večera a i přes urgence jsem od tebe nedostal ani vyjádření o
jejím stavu“ (jasné pojmenování chyby)
„Co s tím budeme dělat?“ (prostor pro podřízeného, aby uvedl své
argumenty a navrhl řešení)
„Chápu, že jste dostal další úkol, ale o tom
jste mě neinformoval a já logicky počítal s dohodnutým termínem. Příště
při jakékoliv komplikaci mě ihned informujte, ať můžeme těmto stavům pro příště
předejít.“ (návrh opatření aby se
v budoucnu tento stav neopakoval)
„Tu nabídku dokončete ještě dnes a pošlete
mi ji do X hodin.“ (dohoda na vyřešení
sporného problému)
„Věřím, že příště už se to nebude opakovat,
a další nabídky mi budou na stole přistávat jak na běžícím páse.“ (zlehčit atmosféru závěru rozhovoru)
Věřím, že uvedené typy vám pomohou získat sebejistotu i při tak náročné
záležitosti, jako je konstruktivní kritika. A hlavně - cvik dělá mistra J.
D.H.
Žádné komentáře:
Okomentovat