UMĚNÍ ŘÍCI NE, UMĚNÍ ODMÍTNOUT

UMĚNÍ ŘÍCI NE, UMĚNÍ ODMÍTNOUT

NE" pronesené z nejhlubšího přesvědčení je lepší než "ANO" pronesené, aby potěšilo, nebo – což je ještě horší – aby se dotyčný vyhnul problémům.     (Mohandas Gándhí)

Určitě i vám v nedávné době zazvonil telefon s neznámým číslem a na druhém konci se ozval sympatickým hlasem s naučeným postupem a dikcí neodbytný prodejce, snažící se nabídnout nějaký produkt. Mně dnes volal člověk z nějaké konzultační společnosti, který mi nabídl „zaručeně“ nejvýhodnější nabídku na dodávku elektrické energie, plynu a pro jistotu i optimalizaci mého mobilního tarifu a připojení k internetu. Nechci tady popisovat kvalitu nabízených produktů, ale rád bych se pozastavil nad schopností člověka takové nabídky odmítnout. Pravda, v telefonu je to snadné, ale často se v životě potkáváme se situacemi, kdy jsme před rozhodnutím odmítnout postaveni přímo a ne vždy se nám do toho kroku chce.

Proč se často bojíme vyjádřit svůj názor? Proč když jdeme na obchodní jednání s rozhodnutím nabídku, nebo požadavek odmítnout, často odcházíme se souhlasným stanoviskem a následně nechápeme naši proměnu?

Za tímto jednáním je jedna z nejsilnějších lidských emocí – STRACH. Bojíme se konfliktu, ztráty sympatií, bojíme se ztráty zaměstnání, kamarádů, bojíme se, že druhému ublížíme a budeme považování za nelidské, nevděčné, nemorální.

Ze všeho nejdřív je potřeba si uvědomit, že strach je pouze v naší hlavě. Je to naše emoce, kterou druzí nevidí, ale se kterou manipulátoři dokáží velmi účinně pracovat. Strach je velmi důležitý jako prvotní ochrana před reálným nebezpečím. Strach z vyjádření si vlastního názoru je však pouze v rovině našich představ a jejich subjektivním hodnocení. Má ho většina z nás a formuje se od raného dětství, kdy naše vnímání „správného a špatného“ bylo utvářeno rodinnou a následně školní výchovou.

Jak tedy překonat a zlomit naše vnitřní „ustrašené“ já? Musíme začít hluboko v sobě. Musíme pochopit, že jsme svébytné bytosti, které mají nárok na svůj názor a nemusí nikomu proti své vůli vše odsouhlasit. Berme ze všeho nejdřív ohled sami na sebe, teprve potom na nás budou brát ohled ostatní. Když mi sami se budeme cítit dobře, teprve potom dokážeme tento stav předávat dál.

Odmítnout můžeme celkem třemi základními způsoby:

Dílčí odmítnutí

Kamarád se za vámi zastaví s prosbou, zda byste mu nepomohli na stavbě jeho domu v sousedním městě. Je to pro vás v daný den časově problematické, ale za určitých podmínek s tím můžete souhlasit (pokud chceme pomoci). Vaše reakce může být: „…rád Ti pomůžu, ale nestíhám to i s cestou. Pokud to potřebuješ nutně, zastavíš se pro mě a po práci odvezeš domů?“ Tímto jste podmínili svou pomoc součinností tazatele. Nedošlo k tvrdému odmítnutí a jasně jste vyjádřili svou dobrou vůli. Takovéto odmítnutí se fakticky stává podmíněným, přijatelným souhlasem.

Úprava požadavku

Váš zaměstnavatel za Vámi přijde s naléhavým požadavkem na mimořádný úkol. Nechcete ho zcela odmítnout, ale pracujete na zakázce, která má jasný termín a úkol navíc by ho ohrozil. Reakce v tomto případě by mohla být: „… chápu, že to potřebujete rychle, ale realizace tohoto úkolu by ohrozila termín celého projektu. Je tady ale možnost, že bych ho zvládl i s kolegou hned jak dokončíme hlavní projekt. Zítra ráno. Může být?“ Dali jsme najevo naléhavost stávající práce a současně navrhli nejlepší možné řešení. Zaměstnavatel buď souhlasí, nebo deleguje úkol na někoho jiného.

Plné odmítnutí

Kolega z práce za vámi přijde se zarmoucenou tváří a prosí vás o půjčení nemalého finančního obnosu. Protože víte, že má často problémy plnit své závazky, a zároveň máte zásadu peníze nepůjčovat, můžete zareagovat následujícím způsobem: „… to mne mrzí, že ti nemohu v této věci pomoct. Mám pravidlo, že známým nepůjčuji peníze. Ale můžu ti dát kontakt na kolegu, který se půjčováním peněz živí a dokáže nabídnout dobré podmínky.“ Takto jsme pro nás nepřijatelný požadavek slušně odmítli a ještě nabídli pomoc.

Nepsaná pravidla pro diplomatické odmítnutí

- Prokažte účast a pochopení situace, ve které je komunikační partner.

- Neomlouvejte se, že nemůžete pomoci. Nic jste neprovedli. Jen řekněte upřímně, že vás to mrzí.

- Nepopisujte do posledních detailů, proč nemůžete vyhovět. V případě manipulátora se bude snažit váš důvod zlehčit, nebo i vyřešit, aby dosáhl svého.

- V okamžiku, kdy tazatel bude stále opakovat svůj požadavek a nebude brát zřetel na vaše stanovisko i přes vysvětlení, klidně ale neměnně si trvejte na svém.

- Vždy odmítejte požadavek, nebo nabídku. Nikdy neodmítejte tazatele a takto mu to dejte najevo.

UPOZORNĚNÍ: Zdatní manipulátoři využívají nefér taktiku – málo času na rozhodnutí (nátlakem se snaží získat rychlou kladnou odpověď; je dokázáno, že v časovém tlaku je vždy větší šance, že budeme souhlasit). Nenechme se vmanipulovat do falešné akutnosti rozhodnutí. V krajním případě využijme jednoduchou metodu pro získání času na správné rozhodnutí (Musím se podívat do diáře…, Musím to probrat se ženou…)

Slabost odmítnout je v podstatě naše sobectví. Protože raději budeme sloužit jiným, jen abych se já necítil špatně. Abych náhodou neměl pocit, že budu vnímán negativně a ztratím svou prestiž. Je to otázka velikosti našeho ega.

Nejjednodušším a zároveň nejsložitějším způsobem, jak dokázat odmítnout je nedovolit strachu, aby nás ovládal.

Zkuste rozpoznávat okamžiky, kdy se při odmítnutí necítíte dobře, a kdy ve vás narůstá pocit nepohody. Použijte uvedené tipy a sledujte reakce. Zjistíte, že obavy z nepřijetí vašich názorů jsou často jen vaší neskutečnou představou.

D.H.